Letos v srpnu se odehrál již 4. ročník srazu příznivců značky Volkswagen, který organizuje český Volkswagen club. Chystal jsem se na něj již od prvního ročníku. Pokaždé mi ale do toho něco vlezlo. Jednou to byl tradiční sraz Ferdinand Porsche Festival ve Vratislavicích, jindy zase Barum Czech Rally ve Zlíně. Nakonec se to tedy letos v sobotu 24. srpna podařilo! No a nakonec mi to nedalo a rozhodl jsem se o tento zážitek a nějaké fotografie podělit s vámi.

Na letiště do Hosína u Českých Budějovic bych možná nakonec ani nejel, ale vzhledem k tomu, že již dlouho před ním mě ze sociálních sítí Volkswagen clubu masírovala výrazná kampaň "1 000 aut nebo nic", jsem den ode dne nabýval přesvědčení, že tam nesmím chybět. Definitivním argumentem bylo vyhlášení slosování o klasického Volkswagen Brouka. Moc jsem si od toho nesliboval, ale třeba se štěstí usměje, myslel jsem si. Teď už jen zbývalo vymyslet, jak dostat rodinu na otočku, a ještě na sraz aut, takovou dálku. Hosín je kousek od Hluboké nad Vltavou. Takže se vyskytovala možnost navrhnout výlet na zámek nebo do menší, ale hezké, ZOO Hluboká. Proběhlo rodinné hlasování a nakonec zvítězila ZOO, protože zámků jsme letos viděli už několik a Hlubokou z minulosti známe. No, a protože to sice jenom nebyl výlet na hodinu, zamluvil jsem nakonec hotel v nedalekých Budějkách, a byl z toho výlet na celý víkend.

V sobotu ráno jsme po předchozím zvažování, jestli vyvětrat soukromé Audi A4 Cabrio nebo firemní Volkswagen Golf Variant GTD, nakonec vzali "fouvéčko". Jedeme přeci na Volkswagenfest. A abychom tam mezi ostatními VW příslušníky nedělali na parkovišti ostudu, probíhalo den předem důkladné mytí, leštění a uklízení auta. To sice vzalo za své po najetí na prašné parkoviště před ZOO, ale tak už to v životě bývá. Po návštěvě zoologické a rychlém výletu přívozem po Minickém rybníku jsme se odpoledne přesunuli na vysněný Volkswagenfest.

Díky navigaci bylo přejetí pár kilometrů na místo činu hračkou i přes snahu několik lokálních uzávěr tento záměr zmařit. Registraci jsme měli hotovou a vstupenky zakoupené již předem přes moderní výdobytek, internet, a tak najetí do areálu proběhlo bez jakýchkoliv problémů a komplikací. V krátkém okamžiku se nám na čelním okně objevilo nalepené pořadové číslo, takže jsme si připadali jak správní soutěžáci, a k tomu jsme obdrželi lístek na slosování o hodnotné ceny, včetně již dříve zmiňovaného brouka. Ještě k tomu číslu, konkrétně jsme obdrželi číslo 789, takže bylo jasné, že pořadateli avizovaná cifra "1 000 aut nebo nic" při letošním ročníku nepadne, ale přesto to byl úctyhodný počet účastníků. Následně jsme se snažili auto zaparkovat v sekci vystavovaných Golfů, ale to se nám vzhledem k pozdnějšímu příjezdu nějak nedařilo, tak jsme gétédéčko nechali zapíchnuté v mixu ostatních stejně neúspěšných Volkswagenů nejrůznějších modelů. Musím zmínit, že Volkswageny parkovali v blízkosti všeho dění, zatímco ostatní značky se museli smířit s parkingem v "neznačkové" části, která ale byla o pouhých pár metrů dále. I tam však člověk mohl narazit na zajímavé kousky.

Hrála hudba, moderátor Honza Říha a jeho kolegyně, bohužel neznám jméno, informovali o dění, v té které části areálu, a tak jsme se pustili směrem ke sprintům, kde proti sobě vždy závodili dvě ca stejně výkonově situovaná auta. Naše dcera nemá moc ráda starší auta a veterány, což zde vesměs byly téměř všechny, ale při sprintech ožila a závody dvojic ji i nás pohltily. Pořád jsem byl hecován, že se musím přihlásit taky. Moc se mi ale do toho nechtělo, protože za prvé jsme tam byli služebním autem a za druhé jako správný mužský čtyřicátník a ješita jsem se nechtěl nechat ztrapnit nějakým dvacet let vytuněným a načipovaným Golfem TDI, ve kterém by seděl nějaký osmnáctiletý mladík s nedávno vystaveným řidičákem. Naštěstí mě zachránilo, že už sprinty v pokročilém odpoledni končili a registrace do nich byla již ukončena.

Po ukončení sprintů jsme se tedy pustili do procházení a okukování vystavených, někdy ale třeba jen zaparkovaných, aut. Jak to tak na těchto akcích bývá, bylo zde spousta starších vytuněných a vylepšených aut, některé lépe a některé zase hůře. Našlo se zde ale i hodně unikátních kousků, skutečných veteránů nebo vkusně upravených mazlíků. Ať už klasičtí Brouci, jedničkové Golfy nebo dokonce busy T1 ve variantě Samba. Na novější auta to bylo o trošku slabší, ale nějaké novinky bylo možno vidět v expozici místního autorizovaného prodejce Volkswagen.

Prošli jsme a nějaké peníze nechali i v marchandising shopech a ve stánku s modely. V jednom byly přímo originální věci od Volkswagenu, druháý nabízel zajímavé kousky Volkswagen clubu, a třetí modely. Samozřejmě, že ve všech bylo něco zajímavého, co jsem si rozhodně musel odvézt, takže nějaké to tričko a hlavně velký model jedničkového Golfa Cabriolet. Během toulek po areálu jsme okoukli i letadla v nedalekém hangáru a samozřejmě jsme nesměli zapomenout vyplnit slosovatelné vstupenky o ceny, včetně několikrát již zmíněného Brouka. Lístky pak skončili ve velké slosovací polykarbonátové krabici.

Během odpoledne jsme si dali něco malého k jídlu, koukali na vyhlašování sprintů, poslechli si vystoupení umělců z velkoměsta, kteří jsou známí ze Stand Up Comedy pořadů Na stojáka. Nejlepší byla Adéla Elbel, která očividně neunesla a nebyla se schopna popasovat s tím, že se jedná o odpolední vystoupení, kterému přihlíželi děti, se kterými ona se svými přisprostlými vtipy pro dospělé nepočítala. A jak to tak u dětí bývá, ty jí navíc svou bezprostřednost dávali najevo i tím, že bez jakéhokoliv omezení měli možnost probíhat, tančit a jinak skotačit na pódiu. Večer a čas slosování se pomalu přibližovaly a mezi lidmi vzrůstalo napětí, kdo dneska, nebo spíše druhý den ráno, odjede hlavní výhrou.

Slosování probíhalo pod dohledem notářky, za účasti moderátorů a marketingové manažerky českého dovozce značky Volkswagen. Na začátku asi nikdo ani v nejmenším neočekával, o jaké se bude jednat napínavé drama. Nejprve se losovala spousta zajímavých cen od partnerů akce, od pneumatik až po o obrovská Lega s Volkswagen tématikou. Už za tmy pak došlo k losování samotného Brouka. První vylosovaný bohužel místo pořadového čísla vozu vyplnil svou registrační značku a tím pádem nesplnil kritéria soutěže. Bylo tedy pokračováno v losování dalšího výherce. Vylosovanou se stala dáma, která však nebyla přítomna. A tak se po určité pauze, aby se případně stihla dostavit, losovalo dál. Na potřetí už to vyšlo a výherce si přišel na pódium výhru vyzvednout. Ani jsem nepočítal, že můžeme něco ten den vyhrát, ale mé holky, manželku a dceru, slosování zcela pohltilo a bylo vidět, že jsou plny očekávání a po slosování bylo znát malé zklamání. Co však musím říci, že zklamalo mě, byla nepřejícnost davu, když se vyhlašovali postupně v řadě tři výherci auta. Hlasité pískání a neúcta bohužel ukazují na to, že závist z našich řad ještě nevymizela a je hluboko zakořeněna. I přes to musím říci, že jsme si odpoledne užili. Kolem desáté večer, když začínal večerní koncert, jsme se přemístili do hotelu v Českých Budějovicích a druhý den pokračovali v našem výletu po jižních Čechách. Konkrétně návštěvou Písku.

I když jsem možná byl v určitých ohledech v textu výše trochu kriticky, musím smeknout před pořadateli, jakou akci a pro jaké množství lidí a aut se jim podařilo vytvořit a zorganizovat. Některé mé připomínky pramení z pohledu pohodlného čtyřicátníka a z mého profesního zaměření. Jsem dvacet let markeťák a pár eventů a outdoorových akcí jsem měl na krku a stavím se k akcím z trochu jiného pohledu než většina účastnících se lidí. Myslím si ale, že dobře vím, co za nervy a starosti to stálo. Oceňuji i pořádek a zajištění bezpečnosti i pro návštěvníky s dětmi, sice jenom při těchto několikadenních srazech se i popíjí a někdy to někteří jedinci nezvládají. Tady mi to přišlo OK. Takže palec nahoru za povedenou akci a hodně štěstí a zdaru do dalších zajisté povedených akciček. Už se těším na příští ročník a třeba vyhraji. Zaslechl jsem, že pořadatelé zvažují jako první cenu jedničkového Golfa. 

Fotky řeknou o atmosféře mnohem více