Svěží čtyřicátník. Mercedes-Benz 190 E

28.12.2022

Stodevadesátka, anebo také "Baby Benz", která se představila jako zcela nová řada automobilky s trojcípou hvězdou v roce 1982, to neměla na začátku vůbec lehké. Zarytí příznivci značky jí vstup do nového segmentu dávali dost sežrat, a dokonce nový model občas posměšně nazývali "pomstou z Východu". My vyrostlí v éře pionýrských táborů, pokrokových emkových Škodovek, vymodlených barevných televizí a pašovaných videorekordérů s podomácky dabovanými západními filmy víme, na co asi naráželi. Přes to vše na svět přišel Mercedes-Benz W201, čtyřdveřový sedan s motorem vpředu, pohonem zadních kol a místem pro pět cestujících.

Dneska je ze stodevadesátky těžko uvěřitelný svěží čtyřicátník a stává se vyhledávaným objektem automobilových sběratelů i nostalgiků. Malý Mercedes měli ve Stuttgartu v hlavách již mnohem dříve, konkrétně se na něm začalo pracovat již v roku 1973. Mercedes prý za jeho vývoj vydal přes 600 miliónů liber. Tato částka jasně dává najevo, že jim v Mercedesu na úspěchu nové nejmenší řady strašně moc záleželo a že nechtěli nic ponechat náhodě. Ke stávajícím řadám, luxusní řadě, vyšší střední třídě a sportovním modelům SL tak měl přibýt nejmladší sourozenec, zařazený do kompaktní třídy. Ptáte se, proč měla luxusní automobilka zapotřebí se sáčkovat do chudších segmentů? Ne nadarmo se říká, že zákazníci do prémiových řad značky postupně rostou. To byl právě jeden z důvodů, proč mít v portfoliu právě takový "startovací" model. Také bylo škoda přicházet o peníze, když bylo potřeba pořídit další auto do rodiny nebo do firmy. A je jedno jestli pro manželku, právě dospívající děti s čerstvým řidičákem, úspěšného obchodníka, majordoma nebo třeba milenku. Nesmíme také zapomenout, že po menších autech rostla poptávka i z důvodu ropné krize v první polovině sedmdesátých let.

A nebyl by to Mercedes, aby se toho nechopil s plným nasazením. I když se stavělo menší auto, stále k němu inženýři přistupovali jako k Mercedesu, takže posměšky tady určitě nebyly na místě. Mercedes s interním značením W201 patřil z dnešního pohledu k jedněm z posledních, kde byl kladen neskutečný důraz na kvalitu a trvanlivost. To do dneška potvrzuje řada jezdících exemplářů s najetými stovkami tisíc kilometrů. V lednu 1974 komentoval novou řadu hlavní inženýr prof. Dr. Hans Scherenberg slovy: "Je jasné, že to musí být typický Mercedes-Benz, je potřeba se vědomě odpoutat od ostatních vozidel kategorie střední třídy." Hovořil také o kultivovanosti a bezpečnosti, vlastnostech typických pro Mercedes a očekávaných od jeho zákazníků. Od začátku se kladl důraz na to, aby auto bylo vybaveno tou nejlepší technikou a pokrokovými bezpečnostními prvky.

Vůz dostal do vínku revoluční nezávislou pětiprvkovou zadní nápravu, která byla později použita i u tříd C a E. Výsledkem byl nevídaně jistý a komfortní podvozek. Za pasivní bezpečností stála lehká konstrukce kombinovaná s moderními bezpečnostními prvky. Poprvé byly v kompaktní třídě použity řízené deformovatelné prvky vyrobené z vysokopevnostní oceli. Díky tomu bylo dosaženo vysoké ochrany posádky při čelním střetu. Z dalších bezpečnostních prvků nelze opomenout použití airbagů, předpínačů bezpečnostních pásů a ABS.

Za dodnes svěžím vzhledem čerstvého čtyřicátníka stojí známý Bruno Sacco, šéf stylingu Mercedesu v letech 1975 až 1999. Kompaktní tříprostorový sedan střední třídy předvedl své ladné nadčasové tvary poprvé na pařížském autosalonu v roce 1982. Pochlubit se mohl v té době velice nízkým součinitelem odporu vzduchu 0,34. Nepopíraje kvality, rovněž ve stejném roce uváděném, BMW E30 trojkové řady, musím konstatovat, že svým zevnějškem působil Mercedes již tehdy o dost moderněji.

Nabízet se poprvé začal na německém trhu 3. prosince 1982. Sériová výroba W 201 začala v Sindelfingenu, poté byla zahájena výroba také v závodě Mercedes-Benz v Brémách. S očekáváním prodejních úspěchů byly tamní výrobní kapacity pro novou modelovou řadu výrazně posíleny. Pokud se zaměříte na označení modelů, setkáte se s označením 190 a 190 E. 190 byl původně název pro variantu karburátorového motoru o výkonu 66 kW (90 k) a 190 E se vstřikováním benzínu dávalo 90 kW (122 k).

Mercedes následně systematicky rozšiřoval modelovou řadu a produkoval řadu inovativních motorů, jako třeba o roku později (1983) model 190 D o výkonu 53 kW (72 k), kterému se také pro jeho klidný chod říkalo "ševelící" diesel. Jednalo se o první sériově vyráběný osobní vůz s odhlučněním motoru. Na konci osmdesátých let se vznětové motory dočkaly pětiválcové varianty 190 D 2.5 Turbo (90 kW/122 k). Za zmínku také stojí benzínový výkonný řadový šestiválec 190 E 2.6 o výkonu 122 kW (166 k) ve verzi bez katalyzátoru.

Sportovního úspěchu ještě před svým uvedením na trh dosáhl se svou převratnou konstrukcí 4 ventilů na válec model 190 E 2.3-16 (136 kW/185 k). Na podzim roku 1983 vytvořily tři prototypy světové rekordy na vzdálenosti 25 000 kilometrů, 25 000 mil a 50 000 kilometrů, kdy se jim na okruhu v Nardò v jižní Itálii podařilo dosáhnout průměrné rychlosti téměř 250 km/h.

Tentýž 190 E 2.3-16 předvedl své sportovní schopnosti při otevření nového okruhu Nürburgring. Dne 12. května 1984 dvacet závodních jezdců slavnostně otevřelo nový okruh závodem za volantem tohoto vozu. Vítězem se stal brazilský závodník Ayrton Senna, kterého v té době znali pouze zasvěcení znalci motorsportu. Vrcholným modelem řady se nakonec stal sportovní vysokovýkonný sedan 190 E 2.5-16 Evolution II (173 kW/235 k). Tato vrcholná motorizace se stala základem velmi úspěšného závodního cestovního vozu, který od roku 1990 soutěžil v německém šampionátu cestovních vozů (DTM).

Poslední Mercedes-Benz 190E sjel z výrobní linky 17. května 1993. Za necelých jedenáct let bylo vyrobeno 1 879 629 kusů.